Jmenuji se Nikol a v Ollies se zabývám výrobou francouzských croissantů. Procházím jejich vznikem od prvotního uvedení na trh ve spolupráci s Terkou G., jsme společnými silami dokázaly tento produkt dotáhnout až do současné podoby a kvality, kterou si troufám přirovnávat k zahraniční.

      

Jaký byl tvůj začátek v Ollies? Jak si se k nám dostala? 

Reakce na inzerát nabídky práce v Ollies byl vlastně impuls toho, že nabídka práce v mém oboru, učitelství ve školce, byla minimální a donutilo mě to hledat kompenzaci něčeho, co by mě bavilo stejně a posunulo dál v mých dovednostech. 

Dodnes beru otázku Terky, zda bych jako amatér, chtěla dělat dorty nebo croissanty, jako klíčovou. Díky za to, že jsem se rozhodla jinak, než jsem ve skutečnosti chtěla, což byly dorty. Nicméně holky na dortech mají můj obrovský obdiv, sama bych si však netroufla. A možná právě i díky tomu se staly croissanty mou srdeční záležitostí. 

Jaké byly tvé začátky? 

Na své začátky vzpomínám opravdu pozitivně. Měla jsem ke své práci obrovský respekt, což mám stále a snažím si jej udržet. Nechtěla jsem zklamat vedení ani sebe. 

Jsem bojovník, a i když se stále bavíme jen o "pekařině", práce na výrobně mi rozšířila obzory nejen v tomto oboru. Naučila mě trpělivosti a překonávání sebe sama. Našla jsem si zde hodně krásných přátelství, které se snažím pěstovat dál a udržovat si je. 

Víme, že jsi byla přímo u jejich vývoje, popíšeš nám jak to probíhalo? 

Začátky byly krušné. Ručně vytloukávat máslo do tenké a rovné linie mi dělalo obtíže, hlavně teda mojí fyzičce :) Taky zalaminovat máslo do těsta tak, aby bylo alespoň trochu odpovídající tloušťce těsta, byl oříšek. 

     

A to nemluvím o řezání pravidelných trojůhelníků, v té době bych se upsala čertu, že tohle fakt nevzládnu! Asi cíl mít vše perfektní, hlavně nic nepokazit, mě tlačil v překovánání svých vlastních hranic. Přes neustálé balacování s výsledným tvarem croissantů, byl náš největší problém fakt, že když nakynuly jak měly, tak byly po upečení duté, prostě prázdné. Tohle byla ta nejtěžší fáze produktu, se kterým jsme bojovaly více než rok, ale nehodlaly jsme to vzdát! 

Kontaktovaly jsme zahraniční pekaře, francouzské mistry, ale nikdo nám nepomohl. Došly jsme do fáze, kdy jsme toho měly dost a ani mě samotnou nebavilo tvořit croissanty o kterých jsem věděla, že ve finále nebudou stoprocentní. Ollies začalo zvát profesionály z jiných firem s nadějí, že nám můžou pomoct náš problém vyřešit. Ve skutečnosti nám nepomohl nikdo a díky za to, zvládly jsme to samy! Pečlivým měřením teplot nejen surovin, ale i místnosti, zpracováním těsta a jeho uskladněním. Přišly jsme na to, že veškeré tyto kroky na sebe navazují a jejich posloupnost se musí dodržet proto, abychom získaly výsledek, který chceme. 

Co bylo na tom procesu nejtěžší vychytat? 

Hodně dlouho jsem bojovala se zpracováním těsta. Bylo specifické jeho hnětení, a to hlavně podle daného vyráběho množství. Když se málo vyhnětalo, praskalo při kynutí a croissanty byly nehezké. Naopak, když bylo přehnětané, bylo tak jemné, že se při motání zpřetrhalo a jeho dolepování kvůli dodržení gramáže se podepsalo na tvaru. Těsto jsem si ze začátku zpracovávala sama, pak se u jeho přípravy vystřídalo mnoho dalších, ale nikdy nebylo tak skvělé jako je teď. 

Evča, která mi připravuje těsto nyní, zpracovává to nejlepší, co jsem při výrobě kdy měla! Tohle je naše polovina úspěchu, patří jí obrovský dík!

Co tě na tvé práci baví a naopak nebaví? 

Upřímně-práce, kterou dělám by nemohl dělat někdo, kdo nemá rád stereotyp, spěchá a není perfekcionista. Tím neříkám, že zrovna já taková jsem. Popravdě mám někdy dny, kdy bych byla nejradši, kdyby žádné croissanty neexistovaly, ale jsou to přesně ty okamžiky, které jsou u této práce třeba, abychom se díky nim mohli posouvat dál. Z 10-ti hodinového motání croissantů jsem stáhla čas na 4 - 5 hodin a to až po necelých 4 letech práce. A to beru rozhodně jako osobní úspěch. Vypadáto jednoduše, ale ve skutečnosti je to pěkná "motačka" :)

     

Pracuješ na noční směně s kolegou, jaké to je? 

Pracuji na noční směně s pekařem Jirkou. Někdy je to trochu náročné se vzájemně pochopit, jelikož je Jirka hluchoněmý, ale když máme oba moc práce, jdeme si na ruku a snažíme si vyjít vstříc a navzájem se doplňujeme.

Je nějaká zkušenost nebo okamžit v Ollies za který jsi vděčná? 

Pokud pominu osobní stránku věci, kdy bych měla určitě za co děkovat, tak po té profesní jsem vděčná za to, že mnoho lidí naši práci dokáže ocenit a pochválit. Hlavně proto, že neznám nikoho v Česku, kdo by se výrobou croissantů zabýval primárně do takové hloubky s odpovídající kvalitou té naši. Vím, že se jedná o často používanou frázi, ale s jistotou můžu říct, že si ji dokážu obhájit. 

Používáme při výrobě skutečné máslo, laminovací máslo obsahuje 84% tuku a je to nejlepší k dostání u nás. Za tímto produktem stojí neskutečné množství práce, pokusů vs. omylů, snahy i naprosté beznaděje. Zřejmě pro Vás nebude mít croissant, který si dáváte k snídani, takovou cenu jako pro nás hlavně tedy pro mě. 

Vidím za tím cestu a příběh, který jsme si samy napsaly a z 90% jej zvládly. Ten tvar ještě doladíme. Slibuji :)

Co děláš ve svém volném čase? 

Snažím se co nejvíc času věnovat své rodině, přátelům a moc ráda navštěvuji svou babičku s dědou. Taky miluju hory, jízdu na kole, maluju a šiju hračky pro děti. 

Tip: Čtěte více - Asistentky výroby Ollies - celý rozhovor naleznete zde: https://www.ollies.cz/ollies-sladky-magazin/asistentky-vyroby-ollies

 

<< zpět na magazín

Mějte sladký život s námi

Sladké e-maily Ollies

Sladké e-maily Ollies, to je spousta radosti pro každého mlsálka. Navíc soutěže, slevy, novinky a sezóní nabídka.