Soup:
Kulajda

Ryba Claresse

Chef's choice
Ryba Claresse

Když šli manželé Gondekovi v roce 1999 navštívit první italskou kavárnu v Ostravě, netušili, že jim to změní život. Divili se totiž, že se v podniku neprodávají žádné italské zákusky, a tak je majitel požádal, zda by pro kavárnu nevyrobili tiramisu.

Olga Gondeková ve své domácí kuchyni v misce a s ručním šlehačem vytvořila svůj první dezert, který měl takový úspěch, že pak pro kavárnu pekla pravidelně. Brzy si od ní začaly objednávat další tři podniky, a tak si Olga Gondeková založila živnost.

Na dopravním učilišti ve Vítkovicích si pronajala místnost o velikosti 3 krát 4 metry. Po několika letech si pak pronajala větší prostor a s výrobou jí začala pomáhat i maminka a její sousedka.  I když zájem o jejich zákusky rostl, ekonomicky se firma neustále „odrážela ode dna“. Ivo Gondek v té době zkoušel podnikat v několika různých oblastech, ale příliš se mu nedařilo.

Bod zlomu

Obrat nastal v roce 2009, kdy se rozhodl skončit s ostatními aktivitami a naplno se věnovat rodinné cukrářské firmě.  „Na začátku tohoto podnikání bylo nejtěžší nalézt znovu sílu uvěřit, že můžeme jednou uspět. Měli jsme za sebou celou řadu porážek z uplynulých deseti let podnikání, kdy jsme se učili bolestivě na svých chybách kudy cesta nevede. Po všech těch porážkách byl stav financí horší než nula,“ popisuje neveselou situaci na startovní čáře nového podniku Ivo Gondek.

Namísto předchozí živnosti manželé založili společnost s ručením omezeným Ollies dorty. A nebyla to jediná změna. „Bylo třeba se naučit, jak začít ‚jen z peněženky‘, bez jakéhokoliv technického vybavení. Byl to nový obor, který jsme znali jen jako nadšení amatéři, vše jsme se museli od základů učit, neměli jsme na co navázat,“ podotýká Ivo Gondek.

Podle jeho slov „eseróčko“ může lépe zahrnovat podíly více členů rodiny, je důvěryhodnějším typem firmy v dodavatelsko-odběratelských vztazích, je lépe přijímáno v bankovním sektoru, státních institucích i podpůrných republikových i evropských programech. 

Podniku v nové podobě se začalo výborně dařit. Stěhoval se do větších prostor, vedle výrobny přibyla i vlastní cukrárna, přibývali zaměstnanci. Vedle Ostravy otevřel také pobočku v Olomouci. Firma roste každým rokem o pětinu, v současnosti má více než sedmdesátimilionový obrat a necelou stovku  zaměstnanců.

Díky čemu na trhu takto uspěla? „V malém začínajícím podnikání v oblasti cukrářství či gastronomie se dá prosadit jedině kvalitou a originálním řešením, kterými opakovaně přilákáte klienty, obzvlášť, když je to postaveno pouze na místních zákaznících, zcela bez prolétajícího turistického ruchu jako u nás v Ostravě,“ popisuje Ivo Gondek recept na úspěch.

Podniku se daří, i když v oboru se ho snaží napodobit další firmy. „Ano, objevuje se konkurence, dokonce si myslíme, že jsme svým příkladem hodně dalších inspirovali k napodobení naší cesty, jsme rádi, že se celý tento obor v našem regionu pozvedává. My se snažíme udržet náskok před ostatními vlastním sebevzděláváním v tuzemsku i  v zahraničí, především ve Francii a Itálii, a neustálou kreativitou ve vlastní výrobě,“ dodává Ivo Gondek.

Sladkosti z Ollies se podle něj trefují do všech kategorií zákazníků, od dětí až po důchodce, všech sociálních vrstev. „Protože všichni si chtějí občas zpříjemnit nějakou chvilku v životě, něco oslavit, někoho obdarovat, ocenit nebo jen tak gurmánsky si vyzkoušet něco originálního, nového, dobrého,“ konstatuje Ivo Gondek.   

Jasně vědou maliny

Firma si také pravidelně vyhodnocuje prodejnost jednotlivých výrobků. I když u některých se zájem proměňuje s ročním obdobím a dostupností sezonních surovin, na čele jsou vždy dva druhy malinových dortů. První je světlý s mascarpone a mandlovými lupínky a druhý je čokomalinový. „U mne, asi z historicko-nostalgických důvodů, je stále vysoko dezert Tiramisu , se kterým to vše začalo,“ připojuje Ivo Gondek.

I když zubní lékaři nebo obezitologové nad sladkostmi zrovna nejásají, v Ollies vsadili na slogan „Zdravě, sladce hodnotně do celého světa“. Jdou sladkosti a zdraví dohromady? „Myslíme si, že zdravá vyvážená strava má obsahovat všechny chuti – slanou, sladkou, hořkou i kyselou. Vše záleží na vybraných surovinách,“ popisuje Ivo Gondek.

V podání rodinné firmy Ollies přitom nejde jen o prázdná slova a reklamní heslo. „Máme za sebou celou řadu seminářů a vzdělání v oblasti zdravé výživy, rozumíme přesně co znamená například nadměrná spotřeba bílého cukru či bílé mouky. Rozhodně však sladkost malin, jahod, borůvek, medu či například stévie nemůže poškodit naše zdraví, pokud to není jediná potravina, kterou konzumujeme,“ zmiňuje Ivo Gondek.

Podle něj často stačí jen použít zdravý selský rozum a zvládnout určitou sebedisciplínu. „Já osobně mám každý den něco sladkého. Nejen z provozně-kontrolních důvodů. Vždyť i kvůli mé oblibě sladkého jsem asi tak mohutně povzbuzoval růst naší malé firmy v počátcích, a přesto všechny mé zdravotní parametry, měřené naší firemní i rodinnou lékařkou, jsou nadstandardní,“ usmívá se Ivo Gondek a dodává: „Je to o tom, co ostatní, kromě toho sladkého, je ve vaší stravě, kolik toho jíte, kolik pijete, sportujete, pozitivně myslíte... Ale to už bych tady působil jak výživový poradce.“

Firma se nechce omezit jen na regiony Ostravska a Olomoucka. Rozjela spolupráci v sousedním Polsku, které má v podstatě „za rohem“, a chystá se dobýt Prahu. To bude výrazně větší sousto.

Úspěch v metropoli bude totiž závislý na tom, zda se firmě podaří v jejím okolí vybudovat novou výrobnu.

„Dezerty jsou křehká věc, je nereálné a neekonomické je převážet stovky kilometrů. Na dálnici D1 by asi neztratily svou chuť ale původní tvar zřejmě určitě,“ říká s nadsázkou Ivo Gondek. „Jako každá opravdická gastronomie, musí ty výrobky vznikat blízko místa skutečné spotřeby. Jinak se posouváte do oblasti konzervárenství, hlubokého zamražování a přesunete se do fastfoodové kategorie kvality a ta trvale stačí jen pro rychle běžící turisty a nenáročnou klientelu, která se nevrací kvůli chuti, zážitku, atmosféře ale kvůli jiným prioritám. Tento byznys ponecháme jiným,“ zdůrazňuje Ivo Gondek.

Rodinná firma jako jistota

Čím se podle něj podnikání v rámci rodinné firmy liší od jiných typů podniků? „Nejvíc atmosférou uvnitř firmy. Obsahují nejvíc ‚člověčiny‘ uvnitř, i navenek tak působí, a to v žádném kolosálním koncernu uměle nevytvoříte. Právě to lidé v dnešním uspěchaném a přetechnizovaném světě hledají,“ říká Ivo Gondek.

Výhodu vidí především v důvěře, kterou navzájem lidé v rodinné firmě mají. „Na počátku se potřebujete opřít o někoho, komu věříte, kdo nebude dělat jen předepsaný čas, ale až dokud to nebude dokončeno. Skvěle se ukáží silné stránky jednotlivých členů rodiny. Těžké situace vás naučí, jak překonávat společně překážky. Zjistíte, jak oddělovat peníze na chod firmy od peněz na chod rodiny, skvěle učí hospodařit v nejmenší ekonomické jednotce,“ zmiňuje Ivo Gondek.

Firma se podle něj stane automatickým „členem“ rodiny, její členové získají vlastní „hřiště“ na podnikatelské sebevzdělávání. Práce pro rodinný podnik pak přináší naprosto jiné sebeuspokojení, něž stejné množství energie vynaložené v klasickém zaměstnání.

„Budujete něco vlastního, co zabezpečuje vaši nezávislost v dnešní proměnlivé době, co dává základ pro budoucnost členů rodiny. Naučí vás to nakládat s časem, rozpoznávat lidské charaktery, naučí vás to, jak obhajovat své názory, prosazovat své nápady v prostředí, kde vás všichni dobře znají a kde je to proto nejtěžší. Tady na nikoho nic nezahrajete. To jsou podle mne nesmírně důležité a užitečné výhody do života a je skvělé se to naučit ve své rodinné firmě a nemuset si to draze kupovat prodaným časem u cizích,“ popisuje Ivo Gondek.

Všechna pozitiva rodinného podnikání se podle něj mohou změnit v nevýhodu, pokud se lidé nevzdají svého pohodlí a chtějí potřebné základy ošidit nebo obejít. „Mnohokrát jsem slyšel od jiných lidi: ‚Podnikat s rodinou? Nikdy!‘. Ale když jsem se ptal proč, viděl jsem často, že stačilo jen aby si trochu promluvili s tím koho ráno potkali u zrcadla,“ míní Ivo Gondek a navazuje: „Mám dnes pro ně pochopení. Byl jsem stejný v nepodařených začátcích. Říkám si v duchu, že mají před sebou ještě dlouhou cestu a její délku si určují sami.“

Každá rodina, jejíž členové jsou zapojení do společného podnikání, se časem musí naučit oddělovat soukromé a pracovní aktivity, aby je firma nakonec úplně nepohltila. „Není to o předepsání nějakých pravidel, sami dříve nebo později vycítíte, že potřebujete dobíjet baterky, naučit se odpočívat, bavit se něčím jiným, třeba sportem, zálibami, koníčky, a že pokud máte být ostatním přínosem, je někdy dobré být i na chvíli jen sám se sebou a promítat si myšlenky v hlavě, číst si, kreslit si, pouštět si představivost jen tak,“ popisuje Ivo Gondek.   

Zániku faxu si nikdo nevšiml

Podnikatelské prostředí se podle jeho slov za posledních sedmadvacet let změnilo tak, že to zakladatelé současných startupů stěží mohou pochopit. „Když jsme studovali na vysoké škole, slibovali nám, že jsme budoucí kapitáni našeho průmyslu. Dobře se to poslouchalo, ale byl socialismus a svoboda v něčem podnikat byla téměř nulová. Takže v prvé řadě jsme vděční, že podnikat můžeme, to nebyla vždy samozřejmost,“ podotýká Ivo Gondek.

Také v dalších ohledech jsou podmínky těžko porovnatelné. „Můj první úvěr byl s úrokovou sazbou 19 procent, dnes jsou podmínky půjček výrazně jiné. Naprosto odlišná je i dostupnost surovin, materiálů, strojů, technologií. Je na srovnatelné evropské úrovni pro všechny. To v počátku devadesátých let neexistovalo. Prostředí k podnikání jsme tu a tam měli vybavené telefonem připojeným ke zdi, to mladší generaci nevysvětlíte,“ usmívá se Ivo Gondek.

Současná generace si podle něj málo uvědomuje, jak výrazně do chodu podnikání zasahují technologie. „Zažil jsem vznik i zánik faxu, aniž by to mělo nějaký významný vliv na chod podnikání. Ale kolik firem by dnes přežilo měsíc, kdyby vypnuli internet? A to k nám dorazil nedávno,“ upozorňuje Ivo Gondek.

Na rozdíl od řady podnikatelů se neobává nástupu elektronické evidence tržeb. „S EET vymře asi nejvíc dinosaurů. Kdysi dávno měli nadšení a chuť, něco začali, otevřeli si hospodu na vsi a teď po 25 letech podnikání zkrachují, protože si musí pořídit pokladní systém za dva tisíce korun. No oni, díky tomu, jak se stavěli ke svému podnikání nejenže nemají peníze na pokladnu, oni možná už deset let nekoupili ani jednu novou židli, novou zahrádku, nekoupili klimatizaci, možná ani nevymalovali a servírce nekoupili ani novou zástěru. Nevymysleli ani jedno nové jídlo a lidé tam chodí jen ze soucitu, ze zvyku či neochoty něco změnit a je jich stále míň. Je třetí tisíciletí a dinosauři taky vymřeli, protože nezvládli vývoj,“ zmiňuje Ivo Gondek. 

Rodinná cukrářská firma narostla od nuly k obratům v řádu desítek milionů právě díky neustálým inovacím, zlepšování, chuti se učit. „Velice mě těší, že můžeme sloužit jako důkaz, že je možné do těchto rozměrů dojít od jednoho nápadu, jedné misky a ručního šlehače. Jen s jedním obrovským balíkem nadšení, chutí něco tvořit, něco se naučit a nikdy se nevzdat,“ uzavírá Ivo Gondek.



Zdroj: http://www.businessinfo.cz/cs/clanky/dorty-ollies-znaji-lide-v-ostrave-i-olomouci-nove-miri-do-polska-i-do-prahy-84090.html

<< back to articles archive

Keep the sweet life with us

Sweet e-mails Ollies

Would you like to know about news in Ollies from first hand?